Německá ekonomika zůstává silně závislá na Číně, jejím největším obchodním partnerovi, a to navzdory rostoucímu geopolitickému napětí mezi Západem a Pekingem.
Zdálo se, že kontroverzní cesta německého kancléře Olafa Scholze do Pekingu počátkem listopadu – první vůdce Skupiny sedmi (G7) od začátku pandemie – vzdorovala jeho kritikům a byla úspěšnější, než se původně očekávalo. Jeho návštěva však příliš neřešila strukturální problémy, které jsou základem čínské politiky země, která s sebou nese značná rizika pro Německo, Evropskou unii a transatlantické vztahy.
Co Scholz v Pekingu dokázal?
Více od našich odborníků
Na svých setkáních s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a premiérem Li Kche-čchiangem Scholz znovu potvrdil, že jakákoli změna statusu Tchaj-wanu musí být mírová nebo na základě vzájemného souhlasu, vyzval k ochraně lidských práv v Sin-ťiangu a diskutoval o opatřeních v oblasti klimatu a COVID-19. Jeho nejdůležitějším úspěchem však bylo společné prohlášení s Xi, že obě země jsou proti použití nebo hrozbě použití jaderných zbraní. Ačkoli toto prohlášení stálo Peking málo – a není jisté, že by Čína rozhodnutí Moskvy v případě skutečné eskalace odrazovala nebo jinak ovlivnila –, je to cenná zpráva v této době zvýšeného jaderného napětí.
Scholze doprovázela obchodní delegace z velkých německých korporací, které jsou všechny silně investovány na čínském trhu. Jeho cesta s delegací signalizovala pokračování německého merkantilistického a „business first“ přístupu k Číně. Scholz před svou cestou souhlasil s čínskými investicemi do hamburského přístavu, největšího německého námořního přístavu, proti radám svých ministrů, Evropské komise a německých partnerů v Evropě.
Svět tento týden
Týdenní přehled toho nejnovějšího z CFR o největších zahraničněpolitických příbězích týdne, obsahující krátké informace, názory a vysvětlení. Každý pátek.
Denní zpravodajský přehled
Shrnutí globálního vývoje zpráv s analýzou CFR doručené do vaší schránky každé ráno. Většina všedních dnů.
Myslete na globální zdraví
Kurátor původních analýz, vizualizací dat a komentářů, které zkoumají debaty a snahy o zlepšení zdraví po celém světě. Týdně.
Zadáním svého e-mailu a kliknutím na přihlášení k odběru souhlasíte se zasíláním oznámení od CFR o našich produktech a službách a také s pozvánkami na akce CFR. Souhlasíte také s našimi Zásadami ochrany osobních údajů a Podmínkami použití.
Scholz formuloval, že pokud se změní čínská politika, musí se změnit i vztahy Německa s ní; zatím se drží přístupu „obezřetnosti a pragmatismu“, jehož cílem je postupné snižování obchodní závislosti Německa na Číně. Kancléř tvrdí, že po ruském energetickém šoku nemůže německá ekonomika náhle změnit svůj obchod s Čínou. Pro kritiky to ukazuje nedostatek naléhavosti, protože obchodní údaje ukazují, že německá ekonomika se ve skutečnosti stává více závislou na čínském trhu.
Jaké jsou ekonomické vazby Německa k Číně?
Čína je od roku 2016 nejdůležitějším obchodním partnerem Německa, přičemž němečtí výrobci automobilů stojí v popředí tohoto vztahu. Například Volkswagen spoléhá na čínský trh minimálně z poloviny svých zisků. Podíl německé ekonomiky v Číně se v roce 2022 nadále zvyšoval s rekordními deseti miliardami eur v nových investicích.
Více od našich odborníků
Scholzova koaliční vláda označila Čínu za „systémového rivala“ a uznává, že Německo potřebuje diverzifikovat politicky (zaměřením se na vztahy s ostatními zeměmi Indo-Pacifiku) i ekonomicky. Jejím cílem je také přimět Peking, aby vyrovnal podmínky pro německé a evropské společnosti podnikající v Číně. Německé ministerstvo hospodářství pracuje na snížení své závislosti na Číně, pokud jde o suroviny, baterie a polovodiče; přehodnocuje také investiční a exportní záruky, které poskytuje německým společnostem podnikajícím v Číně.
Jaká jsou rizika této závislosti?
Přes dosavadní snahy o diverzifikaci připomíná asymetrická závislost Německa na Číně jeho předchozí nebezpečnou energetickou závislost na Rusku. V případě geopolitické krize na Tchaj-wanu zvyšuje skutečnost, že německé korporace jsou zapleteny do čínského trhu, politická a ekonomická rizika pro Evropu a pro transatlantické vazby. Spolehlivost Německa by mohla bránit jeho schopnosti reagovat společně se západními spojenci na pokus Číny získat zpět Tchaj-wan silou, například uvalením sankcí.
Mezitím Scholzova cesta do Pekingu dále zkomplikovala vyhlídky na společnou evropskou politiku vůči Číně. Berlín odmítl nabídku francouzského prezidenta Emmanuela Macrona uskutečnit společnou návštěvu Pekingu, což zhoršilo bilaterální napětí. Také načasování cesty – krátce po Si Ťin-pchingově potvrzení jako vůdce strany na třetí funkční období – vyvolalo u Evropanů obavy.
Dokud Německo nebude ochotno podstatně upravit svou čínskou politiku a více investovat do evropské politiky vůči Číně, ostatní evropské země nebudou následovat Německo a pro Peking bude snazší je postavit proti sobě.
Kam směřuje německá čínská politika?
Politika zůstává v pohybu a je předmětem těžkých bojů uvnitř vládní koalice. Zelení jsou k Číně jestřábí více než kancléř sociální demokracie; a prosazují větší naléhavost v úsilí o diverzifikaci a silnější postoj k lidským právům. Ministerstvo zahraničí, kontrolované Zelenými, dohlíží na vypracování první německé národní bezpečnostní strategie a její nové čínské strategie, které mají být zveřejněny v nadcházejících měsících. Ty poskytnou příležitost německým spojencům v Evropě a za rybníkem nabídnout vstup. Dalším takovým zahájením budou německo-čínské vládní rozhovory plánované na leden 2023.
Co by měly Spojené státy udělat?
Američtí diplomaté by měli zdůraznit bezpečnostní rozměr vztahů s Čínou a nastínit potenciální náklady pro Německo, pokud by kvůli Tchaj-wanu vypukl konflikt. Měli by se vyhnout diskuzi o „oddělení“ a místo toho poukazovat na potřebu Německa rychlejší diverzifikaci. Měli by také úzce spolupracovat s dalšími evropskými spojenci, aby zajistili, že evropská čínská politika směřuje ke konvergenci s prioritami USA. Bez ohledu na napětí kolem Scholzovy návštěvy by se Spojené státy a Evropa měly úzce koordinovat, aby Číně předaly společné zprávy.
